Legenda ochází. „Ale stálo to za to,“ říká otec Štybar

Cyklističtí fanoušci na celém světě prožívali každý úspěch osmatřicetileté legendy a trojnásobného mistra světa v cyklokrosu Zdeňka Štybara. Nic neměl zadarmo. Díky tvrdé práci, neutuchající píli a neskutečné dřině dosáhl až na vrchol. Otec Zdeněk Štybar starší zavzpomínal na důležité mezníky jeho kariéry.

Na nedávném MČR v Táboře nervózně přešlapoval v depu a v dlaních svíral malý křížek. "Je to můj dlouholetý talisman. Držím ho vždycky, když Zdenda jede důležitý závod. A vždycky nám přinesl štěstí, proto dodržuji tradici," vysvětlil otec cyklokrosové legendy. A účel splnil i tentokrát v podobě zisku bronzové medaile z domácího šampionátu. Poslední závod své bohaté kariéry pojede trojnásobný mistr světa Zdeněk Štybar první únorovou neděli. Ještě předtím absolvuje na světovém šampionátu v Táboře páteční štafetu.

Rodiče Zdeňka Štybara, Zdeněk st. a Hanka, mají už od malička se svým synem velmi upřímný a přátelský vztah. Přestože rodiče žijí ve Stříbře, Zdeněk mladší v Belgii. Stále k nim chová úctu a respekt. "Jsme v kontaktu každý den. Vzájemně si voláme nebo píšeme. Je to paradox. I když jsme od sebe tisíce kilometrů, všechno víme hned první. Kdy, co a kde se stalo," uvedl Štybar starší.

Každé sportovní začátky jsou těžké. Ale v případě Štybyho bylo všechno o poznání snadnější. Rodící se hvězda měla jasno hned od začátku, nekompromisně šla za svými cíli. "Zdenda mi dělal radost po celou dobu jeho dlouhé sportovní kariéry. K ničemu jsem ho nemusel nutit, sport ho prostě bavil. A díky tomu to bylo pro nás lehčí," vzpomíná Zdeněk starší a dodal: "Když jsem se ráno vzbudil, tak už byl vzhůru a běhal. Po škole upaloval na trénink, pak přišly na řadu úkoly do školy. Hlavně přes zimu jsme chodili i do posilovny."

Když pršelo, tak chodil za babičkou, která bydlela v sedmipatrovém věžáku. Tam Zdenda běhal do schodů. "Pokaždé jsem mu měřil čas. Když se dokázal zlepšit, třeba jen o vteřinu, tak se dokázal dlouho radovat. Už tehdy viděl, jak se díky pravidelným tréninkům postupně zlepšuje," odtajnil Štybar starší jednoduché tréninkové metody.

Kolotoč závodů začal malému Štybarovi už ve čtyřech letech, kdy začal s bikrosem. V osmi letech, v roce 1993, vybojoval v nizozemském Schijndelu titul mistra světa. "Chtěli jsme další titul obhájit. Ale následující šampionát se konal v americkém Michiganu. Tak jsem prodal kupónovou knížku, abychom měli finanční prostředky na cestu za oceán. Do finále se probojovalo sedm Američanů a Zdenda. Tam už ale neměl proti početní převaze šanci a nakonec dojel pátý," uvedl otec Štybar.

Ve čtrnácti letech pak okusil Štybar cyklokros. "Vždycky ho bavil a zajímal. A tak jsme to zkusili. Měli jsme velké štěstí, že jsme tehdy narazili na trenéra Vojtu Červínka. A ten ho dovedl k vyšším cílům, které dokázal brzy zrealizovat," loví Štybar starší v paměti.

Už o rok později zamířil na první zahraniční angažmá. Jeho kroky směřovaly k trenéru Schumacherovi do Švýcarska, kde vydržel dva roky. Další sezonu pak strávil v Itálii. Ve dvaceti letech vybojoval v Mladé Boleslavi premiérový titul mistra republiky mezi dospělými. "Během hodiny se mu ozval Hans van Kasteren, manažer týmu Fidea, a okamžitě ho zlanařil. A od té doby už zůstal v Belgii, mezi nejlepšími cyklokrosaři na světě," dodal.

Menší problémy ale nastaly ve škole. Kvůli vrcholovému sportu musel Štybar mladší po čtyřech letech přerušit osmileté gymnázium, když nedostal souhlas k individuálnímu studiu. Proto přestoupil na veřejno-právní školu ve Stříbře. "Kvůli zkoušce letěl tisíc kilometrů až z Itálie. Nakonec dostal pětku z češtiny a zase odletěl," vzpomíná s úsměvem Štybar starší a dodal: "Samozřejmě, že nebyl připravený. Ale měl velkou výhodu, když si něco přečetl, tak si to hned pamatoval."

Trojnásobný světový cyklokrosový šampion byl odjakživa známý svým kladným přístupem k tréninku. Jeho tréninkové dávky by vydržel málokdo. "Když měl jet dvě stě kilometrů, tak si přidal dalších padesát. Proto ho trenéři v tréninku často brzdili. Po náročné sezoně měl mít volno, ale bez kola vydržel dva, maximálně tři dny. Potom měl absťák," prozradil jeho otec.

Štybar starší prožíval každý závod svého syna. "Ze začátku leželo všechno na mně. Později nám už pomáhali další mechanici. Před závodem jsem celou noc nespal, abych všechno připravil. Třeba po závodě v Holých Vrších byla hrozná zima a já musel kolo umýt ve vlažné vodě. Potom jsme nasedli do auta a hurá tisíc kilometrů do Belgie. Byl jsem dost vymrzlý a v zahřátém autě na mě padla hned únava. Vzpomínám si, že jsem si prokousal rty, abych neusnul za volantem," prozradil na sebe.

Štyby poznal svoji nastávající manželku v Essenu v Belgii. "Ine pracovala v místním kadeřnictví a Zdenda se zašel jednou ostříhat. Jeho návštěvy ale byly stále častější, až už nebylo co stříhat," směje se jeho otec.

Ze vztahu se brzy narodil syn Lewis. "Když se narodil, tak jsme byli první v porodnici. Jelikož v Belgii není zvykem dítě kojit, tak Ine byla pro personál docela zajímavá atrakce," vzpomíná na příchod na svět Zdeňkova vnuka.

Maminka Hana se pečlivě stará, aby se Zdeněk dobře najedl a měl dokonalý servis. Vždycky když přijede za rodiči domů, tak jenom vyvařuje a servíruje samé dobroty. "Zdenda miluje jahodové knedlíky. S neteří Amálkou pokaždé soutěží, kdo jich víc sní. Pochutná si i na bramborových plackách. Ale maminčina kuchyně Zdendovi v Belgii neschází, Ine umí taky dobře, a hlavně zdravě, vařit," pochválil Štybar senior snachu.

V průběhu uplynulých let nebyl v rodině Štybarů čas ani na velké oslavy, ani na koníčky. "Po zdravotních trablech v posledních letech si Zdenda pořídil pruty na ryby. Dokonce už něco chytil u nás v rybníku," prozradil otec.

V neděli skončí bohatá sportovní kariéra Zdeňka Štybara. Stýskat se bude nejen fanouškům, ale i členům nejbližší rodiny. "Bude mi smutno. Ale co mohu dělat, léta běží. Půjdu do důchodu, všechno se zklidní. Když to vezmu zpětně, tak to bylo dost chaotických třiatřicet let. Stále v autě, tisíce kilometrů s kufry a koly. Ale stálo to za to!," uvedl na závěr Štybar starší.

Text a foto: Petr Hofbauer